Tramvaj TATRA T3, V. generace

18. prosince 2009 v 22:43 | AdamKo |  Tramvaje z LEGA
Po upřímné kritice na adresu dveří, jsem se rozhodl téměř hotový model znovu přestavět - ale nelituji. Rovněž jsem na doporučení jiných stavitelů (z KOSTEK.org) zvolil jednotné barevné téma pozadí.

Představuji Vám V. verzi (dostavěnou a zdokumentovanou v prosinci 2009):

Od 4. verze se navenek liší jen prosklenými dveřmi. Původně jsem si myslel, že na jejich stavbu nenám tolik transparentních dílů. Mýlil jsem se, vyšly na kostičku přesně! Nové dveře ale zasahují daleko víc do interiéru než původní - se světle šedou plate. Proto jsem musel kompletně předělat celou podlahu (umístit do ní 3 otvory) a pozměnit uchycení čel, včetně jejich spodních částí (viz níže). Na zadní straně řidičovské "budky" ještě přibyly digitální hodiny.
Ačkoli jsou vychytávky ze samolepících tapet a vlastnoručně vyrobených štítků identické s 4. verzí, věnuji se jim až teď.





Přední čelo prošlo důkladnou zdetailňovací kúrou:
- kompletně změněná zpětná zrcátka;
- číslo linky už není na modré kostce ale na bílé s modrým podkladem (modrá plate totiž kazila pohled na střechu zvrchu, teď čelo působí jednotněji);
- původní blinkry z lego dílů byly příliš velké, nálepkou jsem se dostal na zhruba požadovanou velikost;
- přibyl i směr jízdy, identifikační číslo tramvaje a myšlený kryt zásuvky mnohonásobného řízení (pod čelním sklem);
- o úplné změně nárazníku bude slovo později.

Úchytu zpětného zrcátka vypomohla bužírka Samozřejmostí je i číslo linky, které jsem už použil u III. veze, ale pořádně nezdokumentoval; chybu napravuji až teď


Původní vozy T3 neměly z výroby tzv. "řidičovské budky," ty začaly být montovány až do pozdějších vozů T3 SU (uzpůsobeno provozu - "ruská zima") a SUCS. Řidiči T3 nebyli od zbytku vozu nijak extra odděleni. Stanoviště řidiče T3 měly pouze nízká dvířka, tyč a nízkou překližkovou zástěnu za sedadlem řidiče. Postupem času se do všech původních vozů dostaly v rámci rekostrukcí "řidičovské kukaně."
Můj model zachycuje tramvaj v letech těsně před vyřazením/přestavbou na T3 M (přelom tisíciletí), proto v něm už s odděleným stanovištěm počítám.

*Pokud by někdo chtěl vidět původní stanoviště, necht´zkoukne alespoň začátek krásného českého filmu "Dáma na kolejích" z roku 1966 s mladičkou Jiřinou Bohdalovou coby podváděnou řidičkou Té trojky.
Konečně jsem doplnil bočnice vozu o blinkry, na správném místě a velikosti. Přišla řada i na identifikační číslo vozu a logo DP.
U skutečné tramvaje je přesně pod 5. oknem trojice žaluzií. Mohl jsem ji nahradit nálepkou, ale takové řešení už by bylo i na mě moc... I v tomto případě (jako na celé stavbě) je zřetelný kompromis, použil jsem trochu červené samolepící tapety, abych opticky zkrátil délku žaluzií.

I zadní čelo doznalo změn:
- zcela nově jsem udělal trojici zadních světel - vlastní nálepky (vytvořené v CorelDRAW);
- původní blinkry z lego dílů byly příliš velké, nálepkou jsem se dostal na zhruba požadovanou velikost;
- zadní číslo linky je jinak upevněno na kostru (myšleno na tyčku za sklem), souvisí to s kompletní přestavbou obou čel;
- přibylo identifikační číslo tramvaje a kryt zásuvky mnohonásobného řízení (pod zadním sklem);
- o úplné změně nárazníku bude slovo později.

Na kolejích se tramvaj cítí dobře, výhybky ani křížení jí nečiní problémy.

Detaily:
O výměmě podvozků jsem původně vůbec neuvažoval. Nápad a hned zrealizované nové řešení se ukázalo jako progresivnější. Dispozice a rozměry zůstaly stejné - vždyť už u původního podvozku šlo o boj s místem... Nově dosazená kolejnicová brzda (černá plate mezi koly) se koleje vůbec nedotýká, přitom je o dost níž než tomu bylo u předchozího podvozku s anténkami. Dlouho jsem "ladil" správné uchycení kostek - ted´už při jízdě nic "neškrčí."


Naopak pantograf a elektrickou výzbroj na střeše jsem plánoval předělat už dlouho. Sběrač z 2. verze už funkční byl, po detailním rozboru jsem ale zjistil, že designu T3 rozhodně neodpovídá. Spíš mi připomínal dodatečně namontované pantografy na předválečné tramvaje (místo původních tyčí s kladkami), které měly Tatrovácké tramvaje nahradit...

*V Praze měly všechny T1 a T2 z výroby ještě nad zadní částí tyče s kladkami. Přecházet na provozně spolehlivější pantografy se začalo až o něco později. Návrh prototypu T3 měl pantograf nad zadní dvojicí oken - po vzoru umístění tyče s kladkou T2. Prototyp T3 vyjel s pantografem už vepředu - jak jsme na něj zvyklí dnes.

Největší potíže dlouho způsobovaly ruce minifigů, ve kterých daná věc (tyč, osa...) vždycky drží "našikmo." Vtipně se to dá vyřešit pootočením celé bužírky i s rukou, aby uchopená věc byla v rovině . Funkčnosti pantografu (stahování) jsem se za žádnou cenu vzdát nechtěl!

Všechny bužírky v pantografu jsou již "relativně" svislé (ne doslova šikmé jako u 2. a 3. verze). Tím jsem mohl na střechu - blíž sběrači - dosadit detailnější elektrickou výzbroj - odpojovač, uzemňovač, myšlená "plechová krabice" (za větracím poklopem na straně dveří)... I po stáhnutí pantografu mu nic nepřekáží.

*Bystré očko pozná, že díly, které byly na podvozku (detaily podvozku 1. generace) se objevily vespod pantografu jako ucycení bužírek.


Protože do zadního čela nezasahuje podlaha jako do předního (dosud nezměněné stanoviště řidiče s řídícím pultem z 1. verze), začal jsem ho přestavovat dříve. Nejprve jsem potřeboval tzv. "mustr" podle kterého bych odvodil přední čelo. Nakonec jsem zadek nechal v podobě návrhu a zjednodušil jen minimálně.

Vnitřek zadního čela:
Změny nárazníku si vyžádaly i kompletní změnu uchycení spřáhla, od 3. verze se hodně liší.


Kam až může dojít polepovací šílenství je patrné z tohoto obrázku... Pro svou obhajobu bych jen řekl, že tento červený díl prostě na místo nárazníku patří. Zkoušel jsem mnoho kombinací i s jinými díly, ale nebylo to ono! Kdybych jej měl v barvě staré světle šedé (vzal bych za vděk i novou...) určitě bych jej nepolepoval (to samé platí i o malé světle šedé plete)! Inu, co naplat? Nemám správné kostky ve správné barvě Každý správný Kostkáč pochopí...

Samolepící barevná tapeta je od původní staré světle šedé téměř k nerozeznání. (Nic není ideální.)

Pohled dovnitř mi připomíná pohled na hodinový strojek, každý detail má ale své opodstatnění .

Mezi každými dveřmi a střechou je kus volného místa. Aby dovnitř nebylo dírou vidět, zamaskoval jsem ji šikovně světle šedou plate - jako podhled. Na fotografii to skoro vypadá, že se zadek tramvaje rozpadá, ale není tomu tak - kostky na sebe v této části nedosedají. (na funkčnost to nemá vliv.)



Uchycení předního čela jsem musel vhodně upravil podmínkám řidičovské "budky" a zasahujícím kostkám předních dveří.

Vnitřek předního čela:
Upevnění kostek nárazníku na čelo se od zadního značně liší. Tato zjednodušená metoda bohužel nešla kvůli číslu linky použít i na zadní část. Přední spřáhloje je a ve stejné nivelitě jako zadní.

Ani zadní nárazník se neobešel bez barevné "předělávky." To co jsem rozhodně nechtěl bylo, přelepit celý nárazník jedním kusem tapety, aby tak vznikl monolytický "patvar" pouze s obrysem lega. (Jako třeba u proklínaných RC Trains z roku 2006 či nových City letadel...Nesnáším heslo: "Easy can build, easy can play" )
Raději jsem si dal větší práci a polepil každý díl zvlášť (z několika stran), myslím si, že zachování spár mezi kostakami podtrhuje základní rys "modýlku" a všech staveb z lega jako takových - že jsou z jednotlivých kostiček...

(o tom, kam má přijít řídicí pult snad netřeba mluvit...)



Uchycení středních dveří (obdobně u ostatních):

Prosklenné dveře dodaly tramvaji jiskru.
Rub dveří. Dal by se ještě vylepšit, bohužel nemám zatím ani jednu transparentní kostku navíc, natož tak transparent plates...

Zde patné prolínání předních dveří a řidičovské "kukaně". Vystrčené "bydýlko" plní funkci sedačky řidiče.

Odkrytý interiér, na dělicí přepážce vidíme nové digitální hodiny. Detail podvozkové části.


Pár slov závěrem:

Z vlastní zkušenosti Vám můžu popravdě říct, že doslovy v knížkách až na výjimky nikdy nečtu. Jestli jste tedy došli až sem, moje srdce jásá !
"Je to jako když odejdou hosté po návštěvě. Sami teď sedíte v křesle, v tichu a prázdnu, a přemýšlíte o tom, co jste jim chtěli říct a na co jste zapomněli." (Obyčejný život od Karla Čapka)
Snad bych to neuměl lépe vystihnout, vždyť tu "zatracenou" tramvaj jsem stavěl tři čtvrtě roku! Sice s přestávkami, delšími i o hodně delšími, ale za tu dobu mi přirostla k srdci. Proto jsem ji taky hned po první dokončené verzi nerozdělal, ale pokračoval ve stavbě dál, nespokojil se s prvním řešením, mrzel se v grafickém programu s nálepkami, chodil do obchodu s kostkami v kapse a za posměšného přihlížení prodavaček je přikládal k vzorníkům samolepících tapet. Stala se nedílnou součástí mého pokoje, dostala čestné místo u mého psacího stolu. Ono teda nebylo zprvu tak čestné, spíš jsem jí chtěl mít hned po ruce, abych ji mohl okamžitě předělat...
Nějak si nedovedu představit, že bych ji měl po tom všem dát s bohem a rozdělat ji, poslat do lego šmelcu, do legového nebe. Jednou bude muset ustoupit jiným stavbám, do té doby se jí jen tak snadno nezbavím, nechal jsem v ní přece i kus sám sebe.

Všem pozorným čtenářům děkuji.
Adam
 


Komentáře

1 Stib Stib | 28. září 2010 v 14:31 | Reagovat

Dočetl jsem až do konce. No my máme tak málo kostek, že pokaždé, když chceme něco nového stavět, musí naše výtvory do legového nebe :D Ještě že to občas aspoň nafotíme.

2 Lubo Lubo | E-mail | 16. prosince 2010 v 2:49 | Reagovat

Adame,
to se Ti fakt povedlo, prostě super !
Prosím Tě, raději investuj do kostek nových, až budeš chtít stavět něco jiného, jen ji nerozdělávej na kostičky.
čau Lubo (dodavatel)

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

kostky.org