Tramvaj TATRA T3, VI. generace

17. července 2011 v 23:23 | AdamKo |  Tramvaje z LEGA
Stal se z toho evergreen. Článkům o tramvaji T3 totiž ještě neodzvonilo, a tak je tady další pokračování.
Jestli se sami sebe ptáte - Co na tom může ještě jít vylepšit? - věřte, že vždycky se něco najde...


A tak Vám představuji VI. verzi TATROVÁCKÉ T3 (přestavěnou v lednu 2011 a zdokumentovanou v červenci 2011).


Jistě jste už postřehli nejzásadnější změnu - vozu 6859 přibylo mladší dvojičce 6840 Obě tramvaje je teď možné spojovat do soupravy, pro ně natolik typické.
Samotných zásahů a úprav na V. verzi nebylo mnoho. S čím jsem se musel vypořádat zcela nově, bylo vzájemné funkční spojení obou vozů, včetně propojení čel kabelem, a to už na VI verzi vydá...
Po řadě úvah jsem nakonec rozhodl zredukovat zadní čelo - aby nepůsobilo tak přeplácaně a non-legově, vypustil jsem obě nálepky koncových červených světel a nechal pouze jedno bílé světlo couvací.
Jedinou navenek pozorovatelnou změnou byla kompletní výměna velkého zpětného zrcátka na straně dveří, vlastně POSLEDNÍ úprava VI. verze. Se zahnutým úchytem jsem "bojoval" prakticky od začátku. Pořád se mi nedařilo docílit z LEGO kostek optimálně zahnutého tvaru. U V. verze jsem si už vypomohl černou bužírkou, stále to však nebylo ono.
Zkrátka a dobře, jedno odpoledne jsem se "zase" dlouze zadíval na už hotovou soupravu tramvají a po chvilce razantně řekl - NE! No a šlo se předělávat (asi po tří tisící tři sta třicáté třetí)...
Když mohlo být u předchozí verze upevnění řešeno pomocí krátké bužírky, proč by nemohlo být rovnou celé zahnuté rameno z bužírky? Mohlo - v jednoduchosti je síla. Ideálně vymodelovaný tvar zahnutého ramena drží kousek měděného drátu uvnitř bužírky. Upevnění ke střeše zůstalo stejné, zpětné zrcátko je k ramenu uchyceno pomocí černé ruky minifiga.
U druhého vozu mám obě zpětná zrcátka sklopená, zvláště pohled seshora na větší horní vypadá docela realisticky.
O propojující kabeláži mezi čely bude řeč později.
Na kolejích se souprava cítí dobře, nízko položené spojovací spřáhlo ničemu nezavazí !
Zádrhel by ovšem mohl nastat při průjezdu velmi ostrým "S" dvoj obloukem. Obě LEGO tramvaje mají podvozky umístěny relativně blízko středu, takže jim čela citelně vybočují.
(V běžném provozu s opravdovými tramvajemi se jedná o zcela přirozenou věc, se kterou se ovšem musí počítat ).
U soupravy LEGO tramvají na LEGO kolejích (malý radius) dojde ke zveličení problému. Jednoduchým řešením je nutnost vkládání krátkých rovinek mezi protioblouky, aby se nárazníky čel o sebe "neomlátily" příp. vozy "nevylétly" z dráhy jak namydlený blesk.

Detaily:
Spojení obou vozů

I konstrukci spřáhla provázely drobné problémy. Předně jsem se musel rozhodnout, do jaké míry bude spojení funkční, protože vždy platí něco za něco - reálnost a funkčnost.
Modely tramvají vlastní silou nikdy pohnou (zabudování LEGO motorku nevidím jako reálné), a tak spadají do kategorie poličkových / vitrínových kousků. Právě proto se spřáhlo pohybuje v čepech jen vodorovně do stran. Ačkoliv je samotná spojovací tyč položena velmi, velmi nízko, nepůsobila od začátku žádné problémy (kontakt s kolejnicí). A i když spojovací tyč drží na každém konci pouze jeden spojovací clip (tile modified 1x1 with clip), nikdy se nestalo, že by při ručním postrkování předního vozu toto spojení povolilo a souprava se "roztrhla".
Jak je patrné z fotky, došlo i k podstatně jednoduššímu zasklení dveří transparentními plate díly.

Spojení čel propojovacím kabelem mnohočlenného řízení mi dalo skutečně zabrat. Trvalo dlouho, než jsem se dopracoval k podobě na fotografii.
O podobě otevřené zásuvky mnohočlenného řízení jsem měl jasno od začátku realizace (panel 1x2x1). O tom, jak bude vypadat propojovací kabel, jsem tápal. Upevněný musel být pevně, samotný kabel zase dokonale pružný a ohebný.
Původně jsem si chtěl kabel požadované délky splést z několika černých nití, zrovna tak, jak jsem si vyrobil trolejové vedení pro Dioráma s tramvají. Vidina velké pracnosti, dalšího non-LEGO dílu a nejistého upevnění do zásuvek mě dokonale odradila.
Nakonec padla volba na černý LEGO provázek se zaslepenými koci s výstupky (study) pro uchycení (black string with end studs 11l overall).

Zároveň jsem musel rozlousknout opravdový oříšek, jak přimět kostku, aby se udržela na svislé stěně bez jakéhokoliv výstupku !!!
Jako první jsem vyzkoušel vystřihnout kolečko z oboustranné lepicí pásky o rozměru výstupku koncovky LEGO provázku. V ideálním případě by jedna strana samolepicí pásky byla přilepená uprostřed panelu 1x2x1 - otevřené zásuvky - druhá strana by držela konec provázku s výstupkem.
Toto řešení se ukázalo jako velmi nespolehlivé a naivní, protože oboustranná lepicí páska se dotýkala koncovky provázku (tvar mezikruží) tak malou plochou, že nebyla schopna ji udržet. Po čase došlo k částečnému odlepení a přitažlivost matičky Země vypojila kabel ze zásuvky.

Proto jsem se rozhodl "přitvrdit". Přilepit koncovku provázku disperzním lepidlem typu Herkules. Poněvadž nejsem takový barbar, abych kostky lepil "na fest" vymyslel jsem si postup, který by mohl zaručit snadné odstranění lepidla z kostek (a také zaručil). Větší kapku lepidla jsem nechal na podložce trochu ztuhnout a následně z ní "vyžmoulal" v prstech kompaktní ulepenou kuličku. Tu nalepil na oboustrannou pásku (co na prostředku panelu držela tak jak měla a bylo zbytečné ji sundávat). Na kuličku nasadil koncovku provázku. Vymyšlené to bylo dobře. Bohužel kulička lepidla po nějaké době ztuhla, přestala na svislé ploše lepit, gravitace dokonala zbytek a já byl opět na začátku.
Další "přitvrzení" - např. v podobě sekundového lepidla - jsem ani v plánu neměl.

Odkládal jsem další řešení, až mi jednou znenadání napadla geniálně jednoduchá myšlenka - magnet. Nic se nemusí lepit a při použití adekvátního magnetu to celé drží jako čert.
Po tom, co jsem si sehnal ideálně malé a silné magnety, jsem se pustil do díla. Kovovým předmětem, ke kterému se magnet přitahuje, je tenká zbroušená matka, přesně zapadající do výstupku koncovky provázku.
Vytahování matičky je rovněž velmi elegantní. Do matky se zasune šroubek a po chvilce utahování závitu matka sama vyskočí. (Princip "štkorku" je shodný s vysouváním tuhého kancelářského lepidla.)
Delší magnet je skrytý za panelem 1x2x1 v čele tramvaje.
Na panelu je stále přilepená oboustranná lepicí páska jenom proto, aby zdrsnila poměrně hladký povrch kostky a koncovka provázku s matičkou "nelítala" ze strany na stranu.

Zadní čelo prvního vozu:
Otvor pro plánovaný magnet.
S otevřenou zásuvkou.


Přední čelo druhého vozu:
Otvor pro plánovaný magnet.

...a spojená čela dohromady
Pokud sledujete vývoj modelu, tak s velkými i menšími přestávkami trvá neuvěřitelné dva a čtvrt roku. Třeba se časem zmůžu na další pokračování tohoto nesmrtelného článku a v něm zase na nějaké to dioráma, ať souprava nestojí jen tak osamocená na kolejovém pásu na skříni.


Pozorným čtenářům děkuji
Adam
 

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

kostky.org